Úterní fejeton #12 - Kam odskákal panák?

29. března 2016 v 12:00 | Tereza |  Úterní fejetony
Jsem smutná. Není to vina současné politické situace, ani za to nemůže žádný kluk. Jsem smutná, protože jsem zpozorovala něco zvláštního ve svém okolí. A mé zjištění mě děsí! Jako malá holka jsem byla neposedná, věčně jsem měla odřená kolena a neustále jsem musela něco dělat. Šplhala jsem po stromech, hrála jsem si na hřišti s kamarády - na rodinu, na tábor i na zloděje. S holkama jsme chodívaly skákat po škole panáka a nebo jezdily na kole někam do přírody. V lese jsme vždy v partě hráli na svět Harryho Pottera a nebo také na "Kdo přežije".
A jak šel čas dospívali jsme, vyrůstali z jedné hry po druhé a mně je to teď hrozně líto. Mrzí mě, že už nikdy nebudu lítat s klacíkem v ruce a křičet "Expelliarmus!", také se nezúčastním žádné kmeové rady na dětském hřišti a na stromy bych se už asi věšet neměla.
Zpět k základní myšlence, o víkendu bylo tak krásně, že jsem vyšla na procházku po našem maloměstě, skoro tak typická, jak je líčil pan Poláček. Procházela jsem parkem a míjela lavičku, která je známá jako "randelička". Pak jsem míjela fotbalové hřiště, oblíbené místo pod mostem, autobusovou zastávku, dětské hřiště a prošla jsem se i "zapovězeným" lesem. Zkrátka a dobře jsem prošla všechna místa, na kterých jsem strávila kus svého života a byla jsem v šoku! Nikde nebyl ani náznak života. Dokonce jsem zkontrolovala, že pod mostem máme na traverze stále křídou napsaná naše krycí jména, když jsme si hráli na špióny. Přemýšlela jsem, kde asi jsou všechny ty děti, které by si tady měly hrát. A odpověď na mou otázku byla blíže, než jsem si původně myslela.
Vrátila jsem se domů a v kůlně našla poslední zbytky kříd. Namalovala jsem si na silnici panáka a skákala. Připadala jsem si ze začátku hrozně hloupě, ale asi po deseti minutách jsem začala vzpomínat na celé své úžasné děství. Takové, že si o něm mohou dnešní děti nechat zdát. Pokud se nevzdají elektronických otěží! Tak například můj bratr, který celý ten sluníčový den strávil na počítači a hrál "lolko". Jistě, za nás počítače byly, ale jejich využívání se omezovalo jen na deštivé dny, mnohem raději jsme byli venku. Snad až příjdou letní dny a děti začnou chodit na koupačky do nádrže, tak se situace zlepší a bude kolem více dětí. Pokud ne, tak tam budeme jen my, přerostlí puberťáci, kteří společně zavzpomínají na staré dobré časy.
A nejvíc ubohé mi přijdou ty pražské děti. Sesřenice a bratranec jsou přímo úkazkovým vzorem toho, jak jsou pražské děti "chudé". Když u nás byli posledně na návštěvě, tak jsme je vzali k naší druhé babičce, která má králíky a slepice. Jejich nadšení bylo famózní. Pro takové děti by tím největším zážitkem bylo právě ono běhání po lese nebo skákání panáka, což jsou aktivity jim naprosto cizí. Místo toho pobíhají po obchodních centrech a slepici znají jen z KFC.
Je mi jich líto, oni nikdy nezažijí to co já. A pokud to takhle půjde dál, tak všechny děti vyrostou na multiplayerových hrách přes počítač. Nepoznají kouzlo obyčejného panáka a umírat budou i na to odřené koleno!


V duši budu navždy dítě



Náš holčičí tandem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šákul Šákul | 29. března 2016 v 20:41 | Reagovat

Pravda...ale je to boží

2 Rosie Rosie | 31. března 2016 v 9:21 | Reagovat

No měla jsem slzičky v očích 😰 Absolutně nechápu kam se ty časy poděly? 😱 Taky jsem se je snažila už několikrát hledat ale marně 😞 A je to strášná škoda! Já si třeba hned vzpomněla na Kelty! Nebo všechny ty narozeninové oslavy, hony na idoly, líbačky s polštářema, bazénové bitky a noční drbačky 😞 Ach jo! No zkrátka budeš si s tím strojem času muset pospíšit 😘

3 Tereza Tereza | Web | 3. dubna 2016 v 9:52 | Reagovat

[2]: Chápu, chtělo by to někdy udělat takovou procházku v celé té naší sestavě :-) vzpomínání by tolik nebolelo a upřímně, ty historky se mi prostě neomrzí :-D

4 Jenn Jenn | E-mail | Web | 24. dubna 2016 v 12:13 | Reagovat

No, tak je fakt, že dnes děti už mají jiné záliby, než chodit ven a hrát si s kamarády. :-?

5 Winny Winny | Web | 4. května 2016 v 17:52 | Reagovat

Ja som mala tiež jedno také obdobie, keď som prechádzala vekovou krízou a prostre strašnemi chýbalo moje detstvo. Stále keď som vonku a idem okolo ihrísk, jediný koho tam vidím sú mamičky s tými uplne prckatými deťmi a tie deti vo vyššom veku? Nič. Ale to je chyba rodičov. My sme doma s bratom dostali v 13 rokoch počítač tuším (bez internetu ešte :D) a bol stále obmedzený, my sme nemali viac ako 2 hodiny denne na počítači (občasne 3). Dneska deti dostanú do ruky tablet, na hraj sa lebo mamka ide na facebook. Z toho mám také tlaky, až by som niekoho rozpučila. Takže aj pri deťoch, ktoré niesú vonku treba začať v prvom rade od rodičov. My kebyže máme na výber a sme k tomu odmalička stále vedený, neboli by sme o nič inakšší ako dnešné deti.

6 smartly smartly | Web | 11. ledna 2017 v 15:57 | Reagovat

Áno, tiež som bol také dieťa, v mojom prípade to bolo podmienené tým, že som nemal na výber. Teraz sa aspoň snažím, aby iné deti na výber mali.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama