Úterní fejeton #11 - Čas je pro mě bitch

16. února 2016 v 12:00 | Tereza |  Úterní fejetony
Jejda, pomineme fakt, jak dlouho jsem zase nic nenapsala, protože nemám adekvátní omluvu, ok?
Přemýšlím nad tím jak začít. Bude to opravdu složité, mluvit tady o svých kamarádech, ale jsem člověk trpící OCD. Abyste rozumněli, je to potřeba člověka dělat všechno, tak se má. Nikde to není napsáno, jak se má co dělat, ale on to tak dělá podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nemá rád chaos a nepořádek, jeho pokoj je vždy jako ze škatulky, řadí věci podle abecedy (čísel, barvy, relativní molekulové hmotnosti,...), neumí dělat věci jen na půl (z toho by se asi zbláznil) a pokud mu to umožňuje situace (to v mé řeči znamená, že nemá vlak zpoždění) chodí vždy včas a nejlépe je vždy všude dřív.
Ten poslední bodík si trochu přiblížíme. Již třetím rokem jsem studentkou gymnázia. Očekáváte od nás správně a právně disciplínu, kterou bychom měli mít. Vyvedu Vás však rychle z omylu, mají ji jen někteří a ten zbytek mě přivádí k šílenství.
Snad se najde někdo kdo mě polituje a zároveň mi porozumí. Vlak od nás, z konce světa, odjíždí ráno v 7:03 a protože je to "spěšňák", zpoždění bývá vzácnou záležitostí objevující se často v zimě. Cesta z domu na nádraží trvá asi 15-20 minut, a to jdu tou kratší verzí přes pole. Počítejte se mnou, díky mému postižení OCD musím na nádraží být už v 6:55, kdyby náhodou, však víte, no 6:55 - 20 minut je 6:35, tedy čas, kdy mám opouštět domov. Naučila jsem se řádně snídat, abych neměla hlad hned, co dorazím do školy. Snídaně mi tím pádem s přípravou a s čajem trvá nějakých 20 minut. A retrospektívou se dostáváme na čas 6:05, ranní hygiena 10 minut - 5:55, oblékání a líčení 20 minut - 5:35 a konečně válení po probuzení 5 minut - 5:30, kdy zazvoní budík a já musím nekompromisně vylést ven a nebo lenošit dál, avšak musím tomu obětovat hodně, nestihnu se nalíčit, tak jak bych chtěla a snídani budu muset taky odfláknout, protože na nádraží nemohu přijít pozdě. I kdybych přišla jen o pět minut později, tak mi budou světla vlaku mávat ze zatáčky...
Dojíždějící mou povinnost chápou a soucítí se mnou. Pak jsou tu ale moji drazí spolužáci, kteří jsou místní a mohou si dovolit ten luxus, vstávat jako normální lidé v 7 hodin ráno. Ano, přesně v tu samou dobu, kdy já stojím na nádru a nastupuji do vlaku! Jenže většina z nich chodí pozdě a někteří z nich i o dvacet minut! Představa, že já příjdu o dvacet minut někam pozdě...pché, vyloučeno. To už by muselo být, to bývá ve výjimečných případech, kdy se ČD vyznamenají a řeknou si, když už pozdě Tery, tak ať to stojí za to!
A proto mě tolik rozčilují. Já si nemohu dovolit nepřijít včas, protože bych měla smůlu a na další vlak čekala v tom našem zapadákově hodinu. Vstávat mohou v lidskou a křesťasnkou hodinu, ne jako já, která vstává s kohoutem a ještě chodí pozdě. Hrozně se těším, až tito lidé budou chodit na vysokou, tedy pokud se jim poštěstí dojíždět (Metro zpoždění nemívá, bohudík), aby si uvědomili, že chodit pozdě se zatraceně nevyplácí. Ámen.
Ponaučením? Kdo je na tom blbě jako já? Gratuluji, osvolili jste si základní pravidla toho, jak to chodí s mrchou zvanou čas. A pokud máte to štěstí a můžete vyspávat, tak mě přestaňte provokovat a začněte chodit včas!

Pozn. Podobnost s realitou v mojí třídě je čistě náhodná, nedělejme z toho vědu a choďme včas (a přezutí :D )
Přivstání je občas okouzlující, věřte mi - Mrtvolka Tery, která má kruhy pod očima, 2016





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | E-mail | Web | 19. února 2016 v 14:31 | Reagovat

Ja síce nedochádzam, ale nedokážem si predstaviť prísť neskoro, i keď zase prísť príliš skoro na úkor spánku, to nikdy :D Ale akurát včera sa mi stalo, že nám meškal autobus, a tak mám zápis, lebo pani vrátnička je tak milá a nič nám nedaruje. Tak ma vytočila, že som mala chuť jej zakrútiť krkom :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama