Úterní fejeton #8 - Smím prosit?

29. prosince 2015 v 23:55 | Tereza |  Úterní fejetony
Vzpomínám si na jeden komentář od mojí slovenské polovičky Mirky, kde psala, že moje fejetony jsou božské Nevinný, moc si toho názoru vážím, i když jsem toho názoru, že k dokonalosti mají daleko. A protože se nám blíží nový rok a spousta lidí si dává předsevzetí, tak ani já nejsem výjimkou (jsem ovce) a přidávám se. Snad Vás to potěší, ale to slovo úterní už tam nebude jen na ozdobu, bude to prostě deadline pro nový článek. Alespoň mě to donutí psát!
A teď už k dnešnímu tématu, k tanci!
Snad každá z nás si vzpomene na ty trapné okamžiky v tanečním kurzu, když tancmistr pokynul "Zadejte se!" a dav chlapců se rozběhnul směrem k Vám. Škoda, že ten modrooký fešák to k Vám nikdy nestihnul dříve, než ten upocený dlouhán, který Vám neustále šlapal na špičky. No, dobře, možná to k Vám ani stihnout nechtěl, ale to je jedno, naděje přeci umírá poslední.
S nadějí umíraly i Vaše palce u nohou. Lak z nich byl ošoupaný během úvodního tanga, protože Váš protějšek si se svými končetinami zkrátka nevěděl rady. Do přestávky jste byli všichni tak zpocení a byli jste vděční za chvilku klidu, během které jste se vyvalili ven ze sálu a stěžovali si na nesmyslné tempo a absolutně neslyšitelný rytmus v písních, které kapela hrála.
Ti šťastnější měli rytmus a tanec v krvi, my ostatní jsme tvrdě dřeli na něčem, čemu se s trochou nadsázky a ironie dalo říkat tanec. Po závěrečném věnečku už pravděpodobně se svým parťákem tančit nikdy nebudete (pokud se nerozhodnete navštívit spolu ples) a to je právě ta zásadní chyba, kterou Vám tancmistr zapomněl při tom všem poučování o etiketě a bontonu sdělit. V tanečních se na závěrečný věneček zadáte a s tímhle partnerem všechny chyby vychytáte, sdělíte si navzájem své slabosti.
,,Víš, já se necítím na tu otočku nalevo."
,,V pohodě, mě zase nejde ta přeměna v jivu."
,,Tak to vynecháme, to je přeci naše věc, jak to budeme tančit."
,,Dobře, souhlasím."

A problém je vyřešen. Tedy jen dočasně. Znovu vyvstané ve chvíli, kdy se rozhodnete jít na ples a zatančit si s někým jiným, kdo v tanci válí. Měla jsem tu čest si zatančit s někým, kdo opravdu tanci rozumí a tančit umí a musím říct, že tak trapně mi nebylo. Házel se mnou ze strany na stranu (jako zázrakem jsem ze svých osmicentimentrových podpatků neslítla na zem), a proto kdykoliv, kdy byla příležitost jsem se křečovitě držela jeho saka. Nebylo to nic platné, při další otočce jsem se zase zmítala parketem, motala se mi hlava a byla jsem ráda, že cítím jeho ruku jak mě táhne zpátky.
Abych ale nevypadala jako úplný pitomec, jsem přeci jen holka z dědiny a kdyby si někdo z Vás vzpomněl uprostřed noci, nebyl by problém odtančit Českou besedu. Tančit umím, nejdou mi takové ty tance jako samba a rumba. Čímž zase nechci vypadat jako nějaký profík, ale stejně jako tančit s profíkem se mi poštěstilo zatančit si s úplným pometlem. Pamatuju na slova našeho mistra ,,Kdyby chlapi měla pocit, že Vás může vést, šlápněte ji na nohu. To si nesmí dovolit. Zvykněte si, ženská povede vždy a všude, celý Váš život, ale na parketu, na tomhle jediném místě si to nesmí nikdy dovolit!", při tanci s tím ubožákem mi ale nic jiného nezbývalo, a ačkoliv pochybuji o tom, že slovům mistra věnoval jakoukoliv pozornost, nohy mi ve snaze o tanec pošlapal pěkně.
Možná jste nabyli dojmu, že je pro mě tanec utrpení, které mi způsobil taneční kurz. Ale opak je pravdou. Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že ve Stardance bude vystupovat a soutěžit můj oblíbenec Pavel Kříž, nemohla jsem se od touhy tančit odtrhnout (a co teprve od touhy zatančit si s Křížem). Každou sobotu jsem usedala před obrazovkou a očekávala úžasnou choreografii, kterou s Alicí Stodůlkovou vymyslí a předvedou.
A od dob Pavla Kříže ve Stardance se stalo naší tradicí sledovat ji každoročně. Většinou mám na vítěze nějaký senzor. Říkala jsem od začátku, že to vyhrají, stejně jako letos Maruška.
Stardance mi v mnohem změnila pohled na tanec, asi jsem očekávala, že mě v tanečních naučí stejně dechberoucí choreografie, že budu královnou tanečního parketu (která neumí waltz a hrozně se za to stydí) a upřímně vidina Marka Ebena a Terezy Kostkové v naší sokolovně je mi milejší než starý tancmistr se svou manželkou, která nemá soudnost a pod bílou sukni si vezme červené kalhotky (...)
Nezbývá mi než závěrem dodat, že jako vesnická holka si budu k tanci broukat spíš "Ten plzeňský regiment, himlhergotsakrament..." než typický vídeňský valčík, snad možná jednou by mohl hodnotit mou polku Zdeněk Chlopčík.
Smím prosit (o vyjádření Vašeho vztahu k tanci a vzpomínkám na taneční kurz v komentářích)?






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L.Máča L.Máča | 30. prosince 2015 v 0:01 | Reagovat

#holkazdediny ...jinak super a pokracuj v tvorbe :)

2 L.Máča L.Máča | 30. prosince 2015 v 0:02 | Reagovat

#holkazdediny ale je to super...jen tak dal :)

3 Mirka. Mirka. | Web | 3. ledna 2016 v 11:18 | Reagovat

Sú božské :) Naozaj.
Je mi tak trošku ľúto, že aj my sme mali tento rok tanečnú a ja som tam nebola..my sme si totiž už mali nájsť partnerov predtým ako sa tam zapisovalo a ja som nenašla nikoho. Teda nikoho som ani nehľadala, ale mňa nikto nenašiel :D :D No nevadí, tak ma bude musieť naučiť tancovať Blondiačik.

4 Anička Anička | 3. ledna 2016 v 18:03 | Reagovat

Terezko, já chyběla na první lekci a od té doby jsem pořád pletla mazurku :D My jsme se tuhle zimu vždycky těšili na Pavláska, ten jediný dokázal taťku přitáhnout každou sobotu večer k televizi :D

5 Tery Tery | Web | 5. ledna 2016 v 15:06 | Reagovat

[3]: Naozaj, děkuji :-)
Tančit s někým milovaným je nádherné, užij si taneční lekce z lásky ;-) neb Ti je naozaj (zalubila jsem si to slovo, naozaj :-D ) závidím ;-)

[4]: Tatínek měl favoritku Jitku, ale spíš než tanečně obdivoval její krásu :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama